Oblast České Kanady je ideální právě na takový prodloužený víkend, jaký jsme měli k dispozici my. Na své si přijdou nejen přírodomilci, které baví celý den mlčky štrádovat lesem a okukovat kdejaký mechem obrostlý balvan, ale i kultury chtiví zájemci, kteří se můžou těšit na Landštejn, nedaleký Jindřichův Hradec, Slavonice, všudypřítomné jihočeské statky...je tu toho dosti. Nejlíp, když spadáte do obou kategorií. My spadáme :)Narozdíl od např. Českého Švýcarska jsem o České Kanadě nenašla mnoho informací, které by mi opravdu pomohly, ani žádný rozumný cestopis s tipy, kam zajít na výlet a co určitě neminout. Pár webovek jsem si sice prosurfovala a přikládám je na konci tohoto cestopisu, ale nic pořádného jsem se z nich stejně nedozvěděla - většinou se jednalo o oficiální popisy, co kde stojí a jak se k tomu dostat, ale zoufale mi chyběly osobní zážitky někoho, kdo už tuhle oblast sám prošel. Naše poznávání tohoto kraje se proto odehrávalo formou pokus - omyl, tipy na výlety jsme museli z mapy luštit sami a občas jsme fakt (hlavně v oblasti služeb) narazili, ale třeba naše (i negativní) zážitky pomůžou zas někomu dalšímu. Ubytování - Centrum Česká Kanada (obec Kunžak)

Tak zrovna ubytování, kam jsme na tři noci složili hlavy, bylo jednoznačně z kategorie omylů. Mohla bych napsat v jedné větě, ať se Centru Česká Kanada prostě vyhnete, ale některé věci tam byly tak neuvěřitelné, že to musíme zveřejnit :) Nechci ale cestopis začínat brbláním, i když oprávněným, a tak jsem odstavce o ubytování přesunula až na konec cestopisu.

Tipy na treky
Česká kanada je poměrně malá oblast - ať už na kole či pěšky, za dva-tři dny ji stačíte projet nebo projít, alespoň ty nejhezčí oblasti. Na kolo je to zde o něco lepší než na pěší turistiku, protože ač je zdejší příroda moc hezká, je poněkud nudná. Tím nechci naznačit, že by se mi tam nelíbilo! Prý je tam hodně hub, ale ty já nesbírám, borůvky, kterých jsou tam lány a lány, ty zase sbírám, ale ty ještě ani nekvetly, chybí tam jakékoliv vyhlídky (snad kromě Landštejna). Taky je tam spousta romantických rybníčků, u kterých se jistě dá strávit pár dnů s rodinou (počítejte s tím, že v létě tam takových rodin bude víc než komárů), ale teď srovnávám pěší turistiku a kolo, nehodnotím Českou Kanadu obecně z pohledu turistiky. Kolo v tomto případě vyhrává, i díky husté síti asfaltových silniček vedoucím krásnými lesními úseky a mírně zvlněnému terénu.
Romantika u rybníkaVýlet č.1 - okruh Lanštejn - Rožnov - Šibeník - Mostecké polesí - Kaproun - Kamenný vrch - Landštejn
Trasa celkem asi na 23 km, dá se to obejít za cca 7 hodin i s četnými zastávkami a půlhodinovým šlofíkem. Cesta vede z velké části po již zmíněných asfaltkách, občas projdete polorozbořenými a z velké části vylidněnými vesničkami (spíš samotami), minete dokonce i farmu s bizony. Zhruba v polovině okruhu si odskočte z trasy na Vysoký kámen, dle mapy je tam hezké seskupení skal a balvanů, kterého jsem si ale bohužel v mapě všimla až druhý den (tady by se mi zrovna hodil nějaký šikovný cestopis, který by mě na Vysoký kámen upozornil :( ).

Zřícenina hradu LanštejnPostřeh č.1 - pod Landštejnem je parkoviště, na kterém je hodinová taxa 30,- Kč/hod. Když to Pája uslyšel, mile poděkoval a zaparkoval o kus dál u silnice. Chystali jsme se na celodenní výlet a představa, že za pouhé stání auta dáme v tomhle zapadákově přes dvě stovky, nás opravdu nelákala.

Postřeh č.2 - pohlídejte si, kdy na Landštejně zavírají. Nás díky letošnímu nečekaně teplému počasí teploty nevarovaly, že ještě nezačala sezóna, takže o půl páté, když jsme se vrátili z okruhu a vyšlapali k branám hradu, jsme samozřejmě zjistili, že hrad už je zavřený. Škoda, po nás tam se stejně marným očekáváním dorazilo ještě asi dalších 30 lidí. Oficiální stránky hradu zde.Postřeh č.3 - jediná hospoda v Kaprouně, kam jsme se zastavili na pivo a utopence, nás jen utvrdila v tom, že služby na jihu Čech leckde nestojí za nic. Že hostinský nestíhal, protože byl na celou hospodu sám a měl plno jak uvnitř, tak i venku, to bychom mu ještě odpustili, i když by vzhledem ke krásnému počasí a velikonočnímu víkendu mohl předvídat, že bude nával. Víc nás zarazilo, že při placení si naúčtoval nejen utopence, ale i 3,- Kč za chleba k němu. Nejde nám samozřejmě o ty tři kačky, ale bože můj, styděla jsem se za celou hospodu. Obdivovatelé Járy Cimrmana by ještě kousek za Kaprounem neměli minout "pomník" místu, kde byl Jára Cimrman vyhozen z vlaku :) Výlet č. 2 - okolí Zvůle
Tentokrát se trasa popisuje obtížně, neboť jsme občas sami nevěděli, kudy vlastně jdeme :) Vyrazili jsme po červené k Terezínu, pak jsme to nějak střihli zkratkami k modré trase směrem na Mostecké polesí, pak dalšími neznačenými cestami k červené trase a místu zvanému Pod skalkou a odtud zpět ke Zvůli. Výšlap na max. 3 hodinky, i když jdete pomalu, trasa celkem cca 8 km. Zvůle je zrovna jeden z rybníků, kde prý je v létě narváno, to jsem tedy byla opravdu ráda, že jsme se sem dostali začátkem dubna. V chatkách na břehu pusto a prázdno, jakož i všude vůkol, v rybníce skřehotalo nespočetně žab a my si vychutnávali jinak klidné a sluncem prozářené lesy, kterými občas proběhli mírně zmatení orientační běžci. Tato procházka se mi líbila asi nejvíce, všem doporučuji. Okolí Zvůle je opravdu krásné (a zase ty lány borůvčí,
které ve mně probouzely silnou touhu být tady o půl roku později) a často zde narazíte na fotogenické balvany rozeseté malebně po lesích. Nejhezčí šutry jsou na Skalce (odbočka z červené trasy), kde se Pája slastně rozvalil na jednom příhodně placatém, zdlábl dvě sušenky a nasával první jarní fotony (= sluneční paprsky, laicky řečeno, kdyby někdo nevěděl, o co jde), zatímco já poletovala v euforii po lese a fotila každý balvan ze všech možných úhlů (ne vždy se stává, že by mi Pája půjčil svůj foťák a nechal mě s ním dělat, co chci). Zároveň jsem si ne úplně nadšeně všimla, že celé okolí je hojně rozryto nejspíš divokými prasaty, vypadalo to tam, jako by tam běhal nějaký šílený zahradník a hledal zakopaný poklad. Moc mi do smíchu nebylo, protože jsem si uvědomila, že teď někdy přijdou (nebo už přišla) na svět malá prasátka, a napjatě jsem poslouchala, jestli na mě za nějakým balvanem nevybafne divoká matka prasnice. Další várku mechovitých balvanů, i když již ne tak impozantních, najdete po červené trase od Skalky zpět ke Zvůli.


Výlet č. 3 - okolí Velkého Troubského rybníka: Schillerovy kameny, skalní město, Graselova sluj...
Oblast nedaleko mini osady Stálkov je doslova posetá přírodními zajímavostmi. Kromě těch, které jsem vypsala v nadpisu, je možné ještě navštívit volně přístupnou archeologickou památku - zaniklou obec Pfaffenschlag a projít si Graselovu stezku, která částečně splývá se zelenou trasou. My jsme ji nešli celou, protože už nám nezbýval čas, takže jsme si udělali výlet jen do blízkého okolí rybníka. Celkem cca 4 km, délka - cca hodina a půl.
Velký Troubský rybník Nejblíže Stálkovu je skalní město, které je zajímavé i tím, že je k němu přibudovaná poměrně složitá dřevěná konstrukce sloužící v létě skautům. Ti prý na ni mají postavené stany a spí tedy i několik metrů nad zemí. To je chytré, aspoň tam na ně nemůžou divoká prasata, která i zde bujaře ryla. Chtěla jsem se Páji - bývalého skauta - zeptat, jestli úplně nejvýše spí náčelník, ale on si obvykle můj upřímný zájem vykládá jako popichování a častuje mě škaredými pohledy a urputným mlčením...

Skalní město a skautské nocležiště v povětříNedaleko Troubského rybníka pak najdete i další skalní seskupení - Schillerovy kameny a Graselovu sluj a taky jeden moc pěkný balvan, který nikde v mapě speciálně zaznačen není a to je hrozná škoda, protože má velice specifický tvar a já osobně jsem si ho nazvala Hamburger pro Kamenožrouta. Samotný Troubský rybník je veden jako přírodní památka, nicméně pokud zrovna nejste zapálení zoologové či ještě lépe botanici, tak vás asi zmíněné balvany nadchnou více (a ani nemusíte být zapálení geologové :) ).
Tak to je on - Hamburger pro Kamenožrouta
Ještě jednou hamburger, uprostřed Graselova sluj
Schillerovy kamenyVýlet č. 4 - Slavonice
Do Slavonic určitě zajet! Krásné městečko, jaké jinde v České republice asi neuvidíte. Říká se mu malá Telč, protože náměstí je památkovou rezervací s velmi starými domy podobnými těm v Telči, ale mně osobně se Slavonice líbily více. Vnější výzdoba domů na obou náměstích mě opravdu uchvátila...a Páju taky, i když jeden z domů, který měl obzvlášť bohatou výzdobu s mnoha do omítky rytými obrazy, komentoval, že "už ve středověku znali komiksy" :) Na náměstí také najdete dílnu a prodejnu se známou mařížskou keramikou, můžete si tam dokonce ozdobit nějaký vlastní výtvor. Je to ale otázka vkusu, mi například se mařížská keramika zdála moc barevná a kýčovitá, osobně dávám přednost jednoduchým tvarům a dokonalému designu. Jeden tip na dobrý oběd či večeři - na slavonickém náměstí i v okolních uličkách najdete restaurace a kavárny různého typu a kvality, my si vybrali Hospůdku v Mázhausu a dobře se najedli. Velmi hodnotný je interiér hospůdky, který si zachoval ráz sklípku, stěny jsou obložené (pravděpodobně původním) kamenem, ale zároveň je hezky sladěný s dnes moderním "selským stylem".
Historický kočárek na náměstí ve Slavonicích jako originální reklama na nedaleký krámek s dárky
Slavonické náměstí a Hospůdka v Mázhausu
Středověký komiks :)Nedaleko Slavonic se nachází obec Maříž, ze které pochází zmíněná originální autorská keramika. Pája zatoužil spatřit Maříž na vlastní oči, ale mnoho tam toho nenakoukal. Vlastně jsme byli spíš zděšeni, protože téměř polovina z již tak dost nízkého počtu mařížských domů byla na spadnutí. Některé dokonce už i po spadnutí. Dle mapy jsme měli projet kolem ruin mařížského zámku, ale pravděpodobně ty ruiny zanikly mezi jinými zbořeninami, protože jsme zámek neviděli. Snad jediná budova, která byla v pořádku, byla keramická dílna (asi je možné se i podívat dovnitř, ale my jsme přijeli pozdě) a přilehlá restaurace.Výlet č. 5 - samorosty u Slavonic
Nutné vidět!!! Výstava samorostů není určitě zanesena v žádném oficiálním seznamu českých galerií, ale v turistické mapě zaznačena je a když se kohokoli ve Slavonicích zeptáte, bude o ní vědět. Vlastně se jedná o rodinný domek (hájenku) pana Tůmy, který pracoval celý život jako lesní technik a za tu dobu si domů nanosil krásné samorosty, z nichž mnohé opracoval, dotvořil, nalakoval, udělal z nich originální nábytek či květináče pro "krakonošovu zahrádku" a to vše pak k volnému nahlédnutí a obdivování vystavil na své zahradě a ve stodole. Škoda, že starý pán byl zrovna na mši, určitě by nám o své úžasné sbírce dokázal povykládat spoustu věcí a já bych si je s radostí poslechla. Protože toto mohl vytvořit jen člověk, který to dělal s opravdovým nadšením a s láskou. Velmi inspirující místo, kde by si každý člověk měl položit otázku, zda po něm také zůstane něco ak hodnotného. Z celé České Kanady moje absolutně největší srdeční záležitost, dokonce lepší než Hamburger pro Kamenožrouta.

"Trůn" na posledním obrázku byl ověšený vybělenými čelistmi i celou páteří a působil trochu děsivě Výlet č. 6 - Jindřichův Hradec
Do města jsme se vypravili na celý den, protože dle oficiálních stránek je zde mnoho věcí k vidění, skoro jsem se až bála, že nestihneme projít vše, co jsme si naplánovali. Nakonec jsem ale zjistila, že by nám k celé prohlídce stačilo bohatě jen jedno odpoledne... Vzhledem k sezóně, která začíná mnohde až v červnu, totiž byly některé památky zatím uzavřeny, ty otevřené měly jen omezenou návštěvní dobu, no a některé turistické cíle byly pro jistotu uzavřené nastálo. Zklamání...ale pár tipů, kam se kouknout, přece jen máme. Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec - asi největší magnet ve městě (no možná ještě Krýzovy jesličky). Zámek je prý třetí největší v České republice a je skutečně moc hezký (rekonstruován poměrně nedávno, v roce 1993). Obzvláště vynikne při pohledu z mostu, který odděluje rybníky Malý a Velký Vajgar. Když je hezké počasí a zámek se odráží na vodní hladině, nemusíte se ani nijak namáhat udělat hezkou fotku - jde to samo! K prohlídce si můžete vybrat zámek, středověký hrad, Adamovo stavení nebo dodnes plně funkční černou kuchyni. Já chtěla nejvíce na hrad, protože v něm měly být zachované původní středověké interiéry, což už na většině středověkých hradů neexistuje a nemáte tedy šanci to jinde spatřit, ale - středověká část se otvírá až v sezóně, samozřejmě až v červnu... Jediná možná prohlídka tedy byla na zámku, který samozřejmě stojí za váš čas, ale ten hrad mě tak lákal! K zámku tedy ještě zmíním alespoň to, že jsou tam k vidění impozantní stropy, spousta salónků (obzvlášť kouzelný je Věžní salón) s překrásným nábytkem a výjimečný hudební altánek Rondel. Velice mě pobavila zmínka, že hudebníci, kteří hráli šlechtě pro zábavu, do Rondelu nesměli a tak hráli ve sklepě pod altánem. Hudba se pak vedla středem Rondelu dobře vodivým materiálem ve tvaru vázy. Chudáci hudebníci! :) U pokladen ještě zaskočte na malou výstavu věnovanou šlechtickým ratolestem, jejich hračkám a nábytku. Pokud dostanete hlad, pak na prvním nádvoří můžeme doporučit zámeckou restauraci. Oficiální stránky zámku zde.


Výstava sladkovodních ryb - je součástí zámeckého areálu, ale vchod je vedle mlýna. Výstava je to sice hezká, ale prohlídka vám moc času nezabere, je zde nainstalováno cca jen 10 akvárií. Pravda, živou štiku nebo jesetera jsem ještě nikdy neviděla, ale i tak jsem prohlídce dala jen asi 15 minut. Pája dokonce ještě méně, protože mu ve sklepení byla hrozná zima (mi taky, ale kdy já zas uvidím živého jesetera!). Bývalý zámecký mlýn s původní Křižíkovou vodní elektrárnou - taky jsme se těšili, taky otevřeno až v červnu :(Muzeum Jindřichohradecka - vzácné gotické plastiky, Krýzovy jesličky, apod. Budete nás mít někteří za barbary, ale tomuto muzeu jsme se vyhli, nějak nás uvedené exponáty nezlákaly.Národní muzeum fotografie
Největší zklamání. Co byste asi tak čekali, kdybyste se rozhodli navštívit muzeum fotografie, dokonce národní? Přehlídků starých fotografických aparátů? Historii a vývoj fotografických technik? Ukázky prvních fotografií? Nic takového! My jsme byli vpuštěni pouze do dvou sálů bývalého jezuitského kláštera,v nichž byla zrovna umístěna fotovýstava zachycující Jindřichův Hradec a další místa České Republiky před přesně 20 lety a dnes. Fotografie to byly hodnotné, viděla jsem tam například, v jak špatném stavu byl kdysi zdejší zámek a jakou povznášející proměnou prošel, ale kde je ksakru to muzeum? Zmatení jsme se vrátili zeptat na pokladnu a už už jsme čekali, že se dozvíme zase cosi o otevření až v sezóně, ale k našemu překvapení jsme se dozvěděli, že žádná stálá expozice neexistuje. Žádná romantika v podobě historických mašinek, žádné černobílé zrnité obrázky...muzeum funguje pouze jako výstavní síň. Ách jo... Aspoň že mají kvalitní webové stránky, kde můžete nahlédnout do sbírky fotografií současných českých autorů.
V neděli odpoledne se v Jindřichově Hradci vynášela "zima"Židovský hřbitov
Národní kulturní památka, jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Čechách. Zavřeno, otevírá se jen výjimečně. No comment. Jindřichohradecké úzkokolejky - další magnet města a vůbec České Kanady. Existují pouze dvě úzkorozchodné trati, z nichž jedna vede přes Kamenici a druhá - hezčí - přes lesy České Kanady. Jezdilo se samozřejmě jen po té kamenické a navíc celkem obyčejnými (i když historickými) motoráčky. Na druhou trasu do Nové Bystřice a proslulé historické parní lokomotivy, díky kterým je prý jízda opravdovým zážitkem, je potřeba si počkat na sezónu... My se svezli aspoň do Kamenice, ale zážitek se žádný nekonal. Připadala jsem si, jako bych jela nějakým obyčejným ukodrcaným vlakem (ostatně historické jsou u nás skoro všechny vlaky ČD). Pája tentokrát nic nekomentoval, protože cestu tam i zpět prospal. Více informací na stránkách jindřichohradeckých drah.
Podvečerní procházka kolem řekyTip na zastávku, pokud jedete do České Kanady z Brna (nebo tím směrem) - Telč! Ale to už by musel být další cestopis... Tak aspoň pár profláklých fotek:

Rybník v centru města a náměstí Telče
Jaké ponaučení si vzít pro příště? Pořádně si zjistit, kdy začíná sezóna! A najít víc cestopisů, jako je tento :)A slíbila jsem povídání o našem výjimečném nocležišti - nuž, zde je, smějte se nám škodolibě a tomuto místu se vyhněte.Centrum Česká Kanada
Na fotkách to vypadalo celkem hezky - areál uprostřed přírody, dřevěné chatičky a bungalovy, restaurace a ubytovna. Realita? Nevím, jak to vypadalo ve zmíněných chajdách nebo v nově postavených apartmánech, ale naše část ubytovny nepoznala změnu už dobrých 30 let. Jako by se tam zastavil čas...v Brně jsem mnoho let žila na vysokoškolských kolejích, z nichž mnohé oplývaly vybavením patřícím dávno do sběru, tady to bylo ještě horší. Koupelna a záchody společné pro celé patro, to by mi ještě nevadilo, ale rezavé mapy na kachlích od špatně utěsněných kohoutků, hnusná igelitová plachta oddělující sprchu od umývárny, otřískaný nábytek a pavučiny v koutech, to jsem teda celkem zírala. Podotýkám, že na kolejích jsem za přežívání v dávno vysloužilém haraburdí zaplatila tisícovku za měsíc, tady by mi stejná částka vystačila (pro jednu osobu) na pouhé 4 noci. A dalo by se pokračovat - zámek ve dveřích, ve kterém se vždy muselo chvíli kvedlat klíčem, než se Pájovi podařilo odemknout. Na noc se mu zevnitř dokonce ani zamknout nepodařilo, tak ke dveřím přistavil aspoň židli (mimochodem kvedlalo celé patro, nejen my). Potrhané a zaplátované povlečení, polštáře, o kterých Pája prohlásil, že jsou tak tvrdé, jako by do nich někdo nasypal kamení, a nefungující topení, kvůli kterému jsme první noc (dubnové noci jsou ještě chladné) mrzli tak, že ani do ledové peřiny se mi nechtělo zalézt. A stejně prehistorické bylo i chování manažerky střediska, která místo aby se nám po promrzlé noci omluvila za způsobené nepříjemnosti, se jen velice podivovala nad naší stížností a pořád mluvila o vedlejších pokojích, jak si tam hosté pochvalují na teplíčko. Baba jedna! Vyloženě vtipné nám přišlo vybavení restaurace - majitel Centra se očividně rozhodl pro výzdobu ve stylu selského hostince a tak restauraci nacpal všelijakými skvosty, které sehnal na půdách svých prarodičů a všech jejich příbuzných. Při naší první večeři jsme fascinovaně zírali do rohu restaurace na metrového Kubánce s doutníkem, vyřezaného ze dřeva a hrajícího na bongo, vedle něhož se v koutě opíraly staré dřevěné lyže, na okně trůnila arabská vodní dýmka a stará Singrovka (čili šicí stroj, jehož kryt jsme druhý den našli v jiném koutě restaurace) a nad námi visely jakési hrábě. Stěny byly olepené bambusovými rohožemi a to doslova olepené - průhlednou lepící páskou, která je jakž takž držela na stěně a dokonale dotvářela dojem naprostého amatérismu. Nebo se tady před námi stavil Pat a Mat a přiložil ruku k dílu? :) Naštěstí jsme se v restauraci nezdržovali často - na začátku jsme si sice objednali na každý den snídani, tu jsme ale zvládli jen jednu a ostatní jsme ihned odhlásili. Měla být formou "nabídkového stolu", což byla - ale za 140 Kč pro dva lidi jsme si představovali něco jiného než pár talířů se dvěma druhy salámů a sýrů (jeden ze salámů byl obyčejný "junior", což je věc, kterou bych nedala ani našim kočkám), máslem nakrájeným na kostičky, mísou kukuřičných lupínků a marmeládou. Postupně se na stole objevily i lívanečky a zelenina (rajče a okurka), což se stalo terčem ostrovtipu u sousedních stolů, kde se hosté dohadovali, kdy tedy je vlastně nejlepší dostavit se na snídani, když nové potraviny se sice přinesou, ale jiné už jsou vyjezené... Mimochodem - když jsme si následující dvě snídaně odhlašovali, manažerka nám sdělila, že už má potraviny objednané a že nám tedy vrátí jen polovinu peněz. Tímto mě odrovnali ze všeho nejvíc, protože dost pochybuju, že by jim těch pár koleček junioru a 4 plátky chleba udělaly takovou díru do rozpočtu, a byl to rozhodující impulz napsat tuto recenzi, která je skrznaskrz negativní, ale pravdivá. Sem tedy nejezděte, snad jen chcete-li si připomenout doby dávno minulé. Pája neustále všechno okolo Centra nevěřícně komentoval a sypal ze sebe přirovnání jako "ruská ozdravovna", jednou se dokonce vrátil ze sprchy a pronesl, že to není ubytovna, ale skanzen :) Snad nejlépe to ale vystihl, když se ho rodiče smskou ptali, co v Kunžaku nového...na chvíli se zamyslel a pak odpověděl: "No vlastně nic..." Perlička na závěr - na chatrném povlečení jsme našli otisk razítka, který byl proveden inkoustem tak trvalým, že jej ani mnohonásobné praní zcela nesmylo. Stálo tam: MAJETEK PIONÝRSKÉHO TÁBORA...Na závěr typická jihočeská architektura a jeden z všudypřítomných rybníčků Na stránkách Hospůdky v Mázhausu najdete několik zajímavých tipů, kam se podívat ve Slavonicích a okolí
Stránka s víkendovým putováním Českou Kanadou na kole
Momentálně nejlepší stránky o České Kanadě a okolí, které jsem našla - Novadomus.cz
Další užitečné stránky - Ceska-kanada.info , Rudolec.cz